Když se řekne jídelna, většina z nás si představí těžký dubový stůl a šest židlí v přesné formaci. Realita je ale často jiná. Bydlím v panelákovém dvoupokoji, kde má kuchyňský kout metr dvacet na délku a jediné místo pro stůl je v obýváku, kousek od okna. Moje první dining room design byla improvizace. Koupila jsem skládací stůl z IKEA, kolem něj čtyři barové židle a říkala si, že to stačí. Jenže jakmile přišla návštěva, začal chaos. Každý večer jsem musela skládat věci z počítače, aby se vůbec dalo najíst. A problém se ještě zhoršil, když začali přespat příbuzní z Moravy. Neměli jsme kde spát. Zničehonic jsem potřebovala, aby se místnost během pěti minut proměnila z jídelny v ložnici.

Když jsem pak narazila na pohovku s click-clack mechanismem, pochopila jsem, že to je cesta. Mechanismus je jednoduchý, sklapnete opěrák a během pěti vteřin máte rovnou plochu. Skvěle se hodí do kancelářského kouta, protože přes den je to elegantní sedačka s rovným opěradlem, která podpoří záda při psaní. Večer ji zlomíte a host má hotový spací prostor. Jen pozor na výšku sedáku. Pokud je moc nízko, budete u stolu hrbit ramena. Ideální je, když sedák dosahuje do výšky kolen, tedy zhruba 42–45 cm. To je ergonomie, za kterou vám poděkuje krční pát

Design hraje roli, ale ne tu hlavní. Mnoho lidí si myslí, že pracovní kout v ložnici musí být nutně ošklivý. To je omyl. Stačí sladit barvy a materiály. Pokud máte sedačku v tlumené šedé, zvolte stůl z masivního dřeva nebo bílé desky. Kabeláž schovejte do lišt nebo krabiček pod stolem. Doporučuji použít jednu výraznou dekoraci, třeba lampu s teplým světlem, která oddělí pracovní zónu od klidové. Osobně mám rád, když je v jedné místnosti harmonie, i když se střídá funkce spaní a práce. Když jsem poprvé zkoušela zařídit work area in the bedroom, bála jsem se, že to bude vypadat jako kancelář v ložnici. Nakonec to dopadlo dobře. Stačilo použít závěs, který v noci zakryje stůl. A když hosté spí na rozkládací sedačce, pracovní stůl slouží jako jejich noční stolek. Všechno se dá propojit, jen to chce trochu plánová

Při výběru textilií jsem se poučila z vlastních chyb. Zpočátku jsem kupovala levné povlečení, které po pár praních ztratilo barvu a tvar. Teď dávám přednost lnu a bavlně s vyšší gramáží. Hodí se k matné zdi i dřevěnému nábytku. Záclony jsem zvolila bílé, plátěné, sahající až k zemi – opticky zvyšují strop a propouštějí měkké světlo. Pokud máte rádi vzory, sáhněte po geometrických motivech v tlumených tónech. Koberec s krátkým vlasem v šedé nebo pískové barvě sjednotí prostor a skryje nečistoty. A pamatujte: každý textilní prvek musí plnit praktickou funkci, nejen zdo

Další pastí, do které jsem málem spadla, byla posedlost dokonalými proporcemi na úkor praktičnosti. Můj byt má malou předsíň, kam se nevejde klasická skříň. Řešení? Kombinace vestavěného úložného systému s bed with storage. Koupila jsem postel s výsuvnými šuplíky, které pojmou celou zimní výbavu – deky, svetry, dokonce i lyžařské boty. Ušetřilo mi to místo a zároveň to ladí s duchem modern classic style, protože dřevěné čelo a jednoduché úchytky působí elegantně. Pokud máte nízký strop jako já, dejte si pozor na příliš vysoké nohy postele – šuplíky pod nimi pak neotevřete. Raději zvolte nízký rám na pevných podpěrách, který opticky nezabírá vzd

Další možností je rozkládací sedačka, která se dá snadno proměnit v lůžko pro hosty. Zde však pozor na mechanismus. Pokud chcete, aby se dalo spát každý den, sáhněte po modelu s click-clack mechanismem, který je jednoduchý a rychlý. Stačí natáhnout rukojeť a během vteřiny máte rovnou plochu na spaní. Lidé často zapomínají, že u takového kusu nábytku je klíčový i materiál potahu. Odolná látka nebo jemná textura vám usnadní údržbu. Když jsem měla sedačku s čalouněním, musela jsem ji každý týden vysávat, protože chlupy od kočky se do ní zažíraly. Nakonec jsem zvolila variantu s pratelným potahem, což byla spása. Pokud hledáte designový kousek, zkuste model s velvet upholstery, který působí luxusně a přitom je příjemný na dotek. Jen pozor, samet se snadno ušpiní od kávy nebo čaje, takže na stole mějte vždy tá

Většina lidí v panelákových garsoniérách nebo dvoupokojácích řeší zásadní dilema: jak do deseti metrů nacpat pracovní zónu, pohodlný sedák na večerní seriál a ještě místo pro návštěvu. Klasická postel není varianta, protože zabírá půl místnosti. Proto jsem začala experimentovat s konceptem multifunkčního nábytku. Základ tvoří kvalitní sofa bed, který přes den slouží jako pracovní křeslo a v noci se rozloží na lůžko pro dva. Důležité je nenechat se zlákat lacinou konstrukcí. Vyzkoušela jsem levný model z hypermarketu a po třetím složení se mi v zádech zadrhla pružina. Už ni

Klíčová je přitom konstrukce. Koupit levnou sedačku s tenkou překližkou a látkou, která se po prvním praní srazí o pět centimetrů, znamená za rok řešit totéž znovu. V industriálním stylu, kde dominují tvrdé povrchy a ostré linie, by měla být i pohovka postavená na těžších základech. Ocelový rám, který nese celou váhu, a slatted frame s lištami z bukového dřeva. Když člověk na takové konstrukci spí každý druhý víkend, pozná rozdíl v tom, že se lamelový podklad neprohýbá a drží tělo v rovině. A foam mattress na tomto podkladu — ideálně s hustotou aspoň 35 kg na metr krychlový — vydrží roky, aniž by se na ní vytlačila jáma po rame